Jaký je rozdíl mezi Čechy a Australany

Jaký je rozdíl mezi Čechy a Australany? O Češích se traduje, že jsou, nepříjemní, závistiví, šetřiví, že se neumí oblékat. O Australanech zase to, že si z ničeho nedělají těžkou hlavu, že se neustále usmívají, že každý Australan sportuje, že zde neustále svítí slunce. Nad tím, jak to ale opravdu je, se pokouším zamyslet v tomto článku.

Dalnice v okoli mesta PerthZaneta Pavkova

Po třech letech v Austrálii, kde legálně žiji, pracuji a sdílím domácnost se svým australským manželem, jsem došla k následujícím závěrům a všimla jsem si určitých a zásadních rozdílů.

Češi jsou oproti Australanům zachmuření a opravdu se neusmívají tak často jako Australané. Musím se ovšem přiznat, že i přesto preferuji jít nakoupit do českého obchodu, kde se mě prodavačka na nic neptá a nechá mě v klidu nakoupit. Dost mě unavuje odpovídat na to, jak se mám, když to vlasně prodavačku nezajímá. Manžel se ale na rozdíl ode mne českých prodavačů a prodavaček bojí a připadají mu neslušní.

Životní standard je v Austrálii vyšší, a proto si Australané za svůj plat mohou dovolit více než Češi (možná proto se více usmívají, mají opravdu jednodušší život). Když jsem pracovala dva měsíce v Praze jako učitelka, mohla jsem si jenom nechat zdát o tom, že bych si mohla dovolit koupit  letenku do Austrálie dvakrát do roka. V Austrálii to možné je. Představa, že letenka z Čech stojí 30 tisíc a více, je děsivá, ale na australské dolary to vyjde asi 2300 dolarů, pokud si zamluvíte letenku s rozumným předstihem. Z australskéo platu je to zvládnutelné. O Vánocích může stát letenka i přes tři tisíce dolarů, ale pokud pracujete v Austárálii za prumernou mzdu, která je asi 45 000 dolarů za rok, můžete si letenku do Evropy v pohodě koupit.

Cizince tu vítají a mají je rádi, pokud něco umíte, dají Vám víza a budou rádi, když zůstanete. S rasismem jsem se tu nesetkala. Oproti Londýnu je téměř nezaznamenatelný. Mám pocit, že se tu o rasismu na plnou pusu nemluví, ale když se bavíte s Australany, tak toho moc hezkého o původních a pravých obyvatelích (tzv. ’aboridžinců) mnoho hezkého neřeknou. Je fakt, že je potkávám většinou opilé, ptajících se po penězích a shledávám je poněkud agresivními. Ale samozřejmě je nelze házet všechny do jednoho pytle a za rasistické hlášky Vám v Austrálii hrozí vězení. Australská vládá se snaží své původní obyvatele integrovat a vymýšlí pro ně spoustu programů a pracovních příležitostí.

Austrálie je zemí velice atraktivní pro uprchlíky, především ilegální. Australané tento problém řeší tak, že když už se uprchlíci do země nelegálně dostanou, tak je zavřou do uprchlického tábora na Vánočním ostrově, kde jsou příšerné podmínky a málokdo má možnost opravdu zjistit, jak to tam skutečně chodí. Někteří Australané se za imigrační přísnou politiku upřímně stydí a hlásají, že přeplněné Evropě je zapotřebí pomoci, ovšem bezpečnost v Austrálii a obrovský nezalidněný prostor se jim (i mně) pochopitelně líbí. Jedna strana hlásá, že je zapotřebí více lidí v Austrálii, že je směšné, že tak velká země jako je Austrálie má pouze asi 22 milionu obyvatel, druhá strana zase prohlašuje, že Austrálie není schopna uživit více lidí kvůli nedostatku vody a orné půdy. Politické debaty na toto téma jsou velice zajímavé a já mám pocit, že opravdu nevím, na kterou stranu se přiklonit.

Servis v restauracich v Austrálii a v zemích, které jsem navštívila, stoprocentně vede. Jít v Čechách do restaurace a stěžovat si, to se zkrátka nedělá a rozhodně neplatí, že zákazník má vždycky pravdu, ale je to přesně obráceně. Pokud Vám jídlo v Austrálii nechutná a z talíře sníte jen to, co Vám chutí, za jídlo neplatíte a tisíckrát se Vám omluví. O zakouřených restaurací v Čechách nemluvě, to by se v Austrálii stát nemohlo. Kouření je out. Tečka.

Australané pijí víno a pijí je rádi. K večeři si je dávají takřka každý den. Víno je u protinožců skutečně výborné, jen stěží mu lze odolat. Vína se zde kupují po kartonech, nikoli po lahvích.

Velkým rozdílem v Austrálii je chuť a vůně ovoce a zeleniny. Všechno ovoce je čerstvé a většinou vypěstované v Austrálii, nemusí se nic nikam dovážet. Ovoce je zralé, šťavnaté a opravdu vynikajcí. Zelené mango, avokádo tvrdé jako kámen, či kyselé mandarinky tu opravdu nenajdete. Nutno podotknout, že jídlo je zde velice drahé, protože v Austrálii je nedostatek vody a pouze šest procent zeminy je vhodné k pěstování obilovin, ovoce a zeleniny.

Obrovským rozdílem je politika. O té Australané prostě nemluví. Nedovedu si předstvit, že by Australané šli do hospody a nadávali na politiky. Mají štěstí, nadávat na ně nemusejí, vychovali si politiky moc dobře. Na rozdíl od nás.

Mateřská je v Austrálii tři měsíce, pokud nemáte bohatého manžela, máte smůlu. Většina matek zůstává doma šest měsíců až rok. Je tu spousta dětských center a jeslí, kam zavést děti, pokud nejsou k dispozici babičky. Zaměstnavatelé vycházejí maminkám vstříc a téměř každá druhá pracuje na poloviční úvazek. Pokud se zrovna stane, že budete z nějakého důvodu bez práce, na tříměsíční mateřskou nárok nemáte, protože na tu má nárok pouze pracující rodič. Příspěvek (za porození dítěte) je 5 000 dolarů, ale nemá na něj právo každý. Pokud příjmy v domácnosti přesahují 150 000 dolaru za rok, tak zvaný baby bonus nedostanete. Mně to tedy připada nefér, protože každá žena si musí projít tím stejným těhotenstvím a porodem a výdaje na dítě budou mít obě rodiny stejné, ale baby bonus opravdu není pro každého. Když na něj nárok máte, tak Vám bude vyplácen na dvakrát, nikoli najednou. Australané mají v průměru 1.23 dítěte. Pořídit si dítě v Austrálii je opravdu velice drahé, právě z důvodu velmi krátké mateřské. V Austrálii je běžné a akceptovatelné rodit císařským řezem na přání.

Každý Australan si na důchod šetří. Spoléhat se na to, že Vám stát bude vyplácet důchod zde neexistuje. Každý zaměstnavatel Vám platí minimálně deset procet z platu (někteří i sedmnác) na zvláštní důchodový účet, který si můžete vybrat, když dovršíte šedesáti pěti let. Co se týče nemocenské, většinou máte deset dní na rok. To, že se rozhodnete, že Vás práce nebaví, že si dáte měsíc, dva nemocenskou, Vám finančně ublíží, zaplaceno dostanete pouze deset dní. Vyplatí se mít různé druhy pojištění na nemoc, na nehodu, na ztrátu práce a podobně.

Vysokoškolské vzdělání se zde platí. Tak zvaní věční studenti zde opravdu neexistují. Stálo by jim to spoustu peněz. Téměř každý student v době prázdnin pracuje a najít si brigádu není nic těžkého. Již z první výplaty si mladí Australané platí důchodové pojištění.

Australský důchodce hodně cestuje. Zvláště populární jsou pro ně výlety lodí do Evropy a v okolí Austrálie. Kavárny jsou ráno plné důchodců, kteří vypadají celkem spokojeně.

Čím více v Austrálii vyděláte, tím více toho zaplatíte na daních. Maximum, co můžete zaplatit je 46%, což je opravdu hodně. Australané by moc rádi rovnou daň, ale to se zde asi nikdy neprosadí.

Australany na rozdíl od Čechů nezajímá bulvár. Vůbec. Zajímá je pouze to, kdo vyhrál fotbal a jak vysoké budou příští den vlny. Na svoji zemi a své krajany v zahraničí jsou patřičně hrdí. Slaví Australský den 26.ledna, kde se všichni obléknou do národních vlajek, hrají kriket, popíjejí pivo (hodně popíjejí a nejen na Australský den) a grilují.

Češi jsou hodně rodinně založení, zvelebují domácí hnízdo a tráví většinu času doma. Australané bez přátel nepřežijí a scházejí v podstatě neustále. Po práci velmi často zajdnou na pivo a domů nespěchají. Návštěvy babiček a celé rodiny každou neděli se tu nekonají. Buchty v neděli se tu nepečou a všichni chodí neustále ven. Pro Čecha (alespoň pro mě) je velmi těžké si na tohle zvyknout.

Pro Australany znamenají Vánoce slunce a milion lidí, se kterými jdete na pláž. To, že Vánoce jsou u nás na sněhu, se jim sice líbí, ale prý necítí pravou vánoční atmosféru, protože ty pravé Vánoce jsou na pláži. Pro Čecha nepochopitelné. 

I přesto, že život v Austrálii je jednodušší, slunečnější, bez rýmy a kapesníků, Čechy jsou mojí domovinou, kam se musím alespoň jednou do roka vracet, protože mně ty naše krásné Čechy opravdu chybí. Život v Autrálii je opravdu krásny, hlavně slunečný. Momentálně je zde zima a dnes je venku 21 stupňů (ve Fremantlu západní Austrálie), voda v oceánu je sice trochu studená, ale po dlouhé plážové procházce velice osvěžující. V Austrálii nemají krásné jehličnaté lesy, kde můžete sbírat maliny a lesní jahody, ale v Čechách zase nemáme moře. Řekla bych, že je to tak ’fifty/fifty’ a v každé zemi se najde něco lepšího či horšího, než v naší domovině. Každopádně by měl být každý krajan na svoji zemi patřičně hrdý a reprezentovat ji v zahraničí.